Do Las Vegas, města hazardu a hříchu nás odlétalo v březnu celkem pět, včetně Kláry. Jeli jsme na Internationale Convention , což je mezinárodní soutěž v lasování, práskání bičem, v hodu nožem a tomahawkem, žonglování s revolvery a v show. Setkávají se zde hobbysté a profesionálové z celého světa.
Soutěži předcházel roční trénink a příprava plánu cesty, obsahujícího prohlídku národních parků a historických zajímavostí.

Cirka za 12 dní jsme absolvovali – soutěž v Las Vegas a jeho prohlídku, přehradu Hoower Dam, 66 Route, národní parky – Grand Canyon, Monument Valley, Bryce Canyon, Zion, Death Valley, Sequoia National Park, Yosemite National Park a San Francisco. Udělali jsme takový okruh Středozápadem USA v němž se odehrávaly dějiny Divokého západu.

První den při prohlídce Las Vegas nás potkalo překvapení v podobě Pavla Votápka s velkým batohem na zádech. Přijel sólo na soutěž  ( na 4 dny ), na rozdíl od nás neměl dopředu zajištěné ubytování a neuměl slovo anglicky , užasli jsme. Dorozumíval se pomocí elektronického překladače.
Soutěž se konala v obrovské hale v přízemí hotelu Tropicana . Byla to pro nás velmi poučná zkušenost a zajímavý zážitek. Povedlo se nám umístit do 3. místa v různých disciplinách v jednotlivcích a získali jsme i cenu za společnou show (vznikla ve vířivce hotelového bazénu večer před soutěží ).Soutěž probíhala ve velmi přátelském duchu a setkali jsme se na ní s lidmi , kteří se živí jako poradci při točení filmů v Hollywoodu – Mark Allen, Alex Green, nebo profesionálně vystupují v show – Vince Bruce, Joe Bowman, Joe Darrah, Chi Chi White Clode a mnoho dalších.

Denní i noční Vegas je zážitkem, hotely s kasiny se snaží trumfnout konkurenci zajímavým programem a vzhledem. Najdete zde egypskou. pyramidu, Aifelovu věž, sochu Svobody, babylónskou ulici, námořní bitvu s potápějícími se loděmi a na Fremont Street množství barevných neonů a reklam promítaných večer na stropní klenbu. Joe Darrah – bodyguard s indiánskou krví.

Naše cesta po stopách historie Západu začala vyzvednutím šestimístné dodávky Dodge v půjčovně – naše angličtina byla zajímavá, ale domluvili jsme se.Shlédli jsme přehradu Hoower Dam, která zásobuje celé L.Vegas vodou potrubím ze vzdálenosti 60 km . Po slavné silnici 66 Route jsme dorazili se západem slunce do Grand Canyonu.Je to jedna z největších a nejúchvatnějších podívaných na světě. Po stěně kaňonu se dá traverzem sestoupit až na jeho dno k řece Colorado se zastávkou na vyhlídce, zhruba ve třetině sestupu. Je to fyzicky i časově náročná záležitost, díky rozdílu teplot. Nahoře bylo 5 cm sněhu a kolem 0°C, na vyhlídce příjemných 25°C a dole u řeky nějakých 35°C ( byli jsme tam v březnu). V létě bývá na dně kaňonu i 60°C. Jeho stěny jsou různě zbarveny díky obsahu kovů a minerálů.

Monument Valley
Erozí obnažené skalní monumenty zde vytvářejí nezapomenutelnou přírodní scenerii v níž se točilo mnoho slavných westernů. Toto území vlastní a spravují indiáni kmene Navajo a vybírají vstupné do parku..Udělali jsme si zde několik fotek ve westernovém oblečení a koupili drobné šperky ze stříbra a tyrkysů.

Bryce Canyon vznikl erozí v důsledku odtěžení lesních porostů a následného chovu dobytka. Je to krásná podívaná, v době naší návštěvy pokrytá sněhem a s teplotou někde kolem 0 °C .Poblíž je další přírodní park – Zion. Je to hornatá zalesněná krajina s pastvinami na nichž se chová dlouhorohý skot. Bylo tam asi 10 cm sněhu.

Zpátky přes L.Vegas jsme vjeli do Death Valley. Název údolí Smrti je opodstatněný, protože v něm nenajdete nic jiného než vyschlá solná jezera a obrovské písčité plochy s rozpálenými skalami. Dodnes si neumím představit jak zde první kolonisté mohli putovat a přežít, snad jen v období dešťů . Jedno místo se zde nachází v nadmořské výšce 180 stop pod hladinou moře.Těžil se zde ledek, který se potom transportoval za pomoci velkých kolových vozů s mnoha mezky v zápřahu. Teplota kolem 30°C.

Po levé straně jsme objeli zasněžené pohoří Sierra Nevady směrem na L.A., v Californii jsme si trhali pomeranče u silnice  a opalovali se. Při návštěvě Sequoia National Park jsme zůstali v tichém údivu nad obrovskými, až 2 700 let starými stromy – sekvojemi. Jsou až 84 m vysoké a dosahují průměru kmene 12,3 m. s obvodem 33 m.Pro svůj růst potřebují kombinaci optimální nadmořské výšky, vlhkosti vzduchu a nízké teploty. Tento park je jediným místem na světě, kde se vyskytují původní sekvoje. Chodili jsme tu ve sněhu, v šortkách a v zimních bundách.

Další návštěvou byl Yosemite National Park s nádhernými vodopády a 1000 m vysokou skalní stěnou El Capitano. Prohlédli jsme si tu indiánské muzeum v němž několik starých indiánských žen předvádělo pletení provázků z lýka, které seškrabovaly z vrbových prutů úštěpky obsidiánu. Jevil jsem o jejich práci takový zájem, že jsem při odchodu dostal jeden kousek obsidiánu darem.

Končili jsme v  San Franciscu. Den před odletem jsme si prohlédli jeho zvláštně zvlněné ulice, na nichž jezdí historické tramvaje tažené lanem pod povrchem silnice, nábřeží u Golden Bridge a projeli se po něm, dalekohledem  se podívali na slavný Alcatraz a dali si originál burito.

Drobná perlička závěrem – při odletu jsme strávili skoro 3 hodiny odbavováním, díky mým slepým bouchačkám na žonglování. Nikdo z úředníčků letiště si nechtěl vzít na triko, že je odbavil. Takže to šlo od obsluhy rentgenu, přes ředitelku letiště až k jakémusi letištnímu panu FBI a se spoustou telefonátů.